Kapela VHS po dlouholeté pauze vydala novou desku. Nazvala ji Dobro a zlo a je na ni znát, že ti kluci, kteří před více než deseti lety nahrávali Brutální kost v lecčem dospěli, mnohé si prožili, ale stále v nich dřímají svobodné duše, které tak úplně nesouhlasí se systémem nebo současným světem. Na desce se určitou měrou podílela celá kapela. Hudbu má však na starosti primárně Pítrs a texty Adam. My jsme mluvili právě s Adamem. Nejen o textech, ale také o tom, kde vznikala deska nebo kde Adam poslouchá muziku. A dostalo se také na to, co si myslí o současném směřování scény.
Album Dobro a zlo jste vydali 13 let po druhé řadové desce. Jak dlouho jste album připravovali?
Dlouho…, opravdu to trvalo dlouho, především z důvodu nedostatku společného času s kapelou. To byl a je pro naši tvorbu největší kámen úrazu, jinak intenzivně jsme na tom dělali asi rok a půl.
Tak to je asi poměrně obvyklá doba intenzivní práce. Texty jsou výhradně tvoje zásluha. Kam chodíš na inspiraci?
Nejvíce nápadů na mě přichází v hospodě nebo ve vlaku. Je to svým způsobem i taková lidová hospodská záležitost. Někdo občas řekl nějakou hlášku či rým a já jsem nelenil a zapsal si to. A následně se to snažím rozvíjet, tak aby to dávalo smysl. Několikrát se mi po návratu z pivečka podařilo napsat „super“ text, teda večer byl super. Když jsem si ho, ale přečetl ráno…, tak z toho bylo použitelný jen minimum, ale i tohle minimum se pak následně zužitkovalo. Ale nejlépe se mi skládá ve zkušebně, když mi k tomu kluci hrají a vymýšlíme text s hudbou současně.
Adam a Pítrs – nová skladba v procesu.
Chápu, tak to má asi každý, alkohol může v tvorbě pomoc, ale nesmí ho být moc. Jak dlouho ti trvá napsat jednu písničku? Od prvního slova do poslední úpravy…
Jééé, tak to je opravdu individuální, někdy mám text napsaný za půl hodiny, někdy na jednom textu s přestávkami dělám i několik měsíců. Hodně je to o mém rozpoložení, jak po psychické, tak i fyzické stránce.
Bývá to tak, že textařovi se líp pracuje, když má v osobním životě problémy nebo ho tíží nějaké těžké společenské téma. Ústředním songem vaší nové desky je Dobro a zlo. Písnička právě o těžkém společenském tématu. Už ti někdo řekl, kde je ta hranice, za kterou je člověk schopen jít, aby se mohl sám na sebe podívat, aby sám se sebou mohl žít?
Tak to nedokážu s jistotou říct, je to taková filozofická otázka spíš. Mým záměrem u toho textu bylo hlavně poukázat na to, že „dobro a zlo“ je všudypřítomný a za mě hodně relativní. To, že je pro mě je něco špatné, může být dobré pro někoho jiného a naopak. Hlavně si myslím, že je to stále aktuální..
To určitě je. A asi ještě dlouho bude. K týhle písničce jste natočili i klip. Kdo vymyslel jeho scénář?
Byla to týmová práce, s Pítrsem jsme měli určitou vizi, jak bychom si to asi představovali začalo se přemýšlet a konzultovaly se různý nápady, co poběží na pozadí klipu, i se zbytkem kapely, každý tam přihodil trochu toho svého. Jinak chtěli jsme poukázat na nedávnou historii, kde se dobro „měnilo“ ve zlo a naopak. Bratři Mašínové, Milada Horáková, Enola Gay, invaze Sovětů 1968, 17. listopad, 11. září, Ladin, Bush – to je pro mě velká symbolika – pro někoho hrdinové, pro někoho vrazi, pro někoho sobci, teroristi – ano to je ta otázka, kde je ta hranice? Až někdo bude znát tu správnou odpověď, možná bude svět lepší.
Klip je fakt super a očividně má úspěch i mezi fanoušky. Měli jste hned jasno, že první klip k nové desce bude právě k tomuhle songu?
Nejspíš ano, vím, že nás napadla tahle píseň ke klipu mezi prvními.
Můžou se fanoušci těšit ještě na další klipy? Když mluvíš o tom, že vás napadla mezi prvními?
Určitě to máme v plánu a budeme se snažit tvořit dál a to nejen klipy, ale i další songy.
Pojďme na další písničku z alba. A další poměrně těžké, ale ne neobvyklé téma. Jsi závislá je song, který zpracovává téma drog. Jde v textu o osobní zpověď nebo si jen zpracoval téma, které se může týkat všech?
Popravdě je to víceméně moje zpověď, ale zjistil jsem, že je to příběh, který jsem neprožil jen já sám. Je především o závislostech a nemusí být jen na drogách. Prostě nic se nemá přehánět. Ale ano je to příběh, který jsem prožil a dotyčné osobě přeji hezký život, doufám bez drog.
Uf. Závislostí je bohužel všude kolem nás plno a je dobře o nich mluvit. I když zkušenost je nepřenosná. Další song – Návštěva u strýčka Pyjéra – je docela drsně podaný příběh o znásilňování, jestli jsem to dobře pochopila. Pevně doufám, že tohle si nevyžádalo zkušenost někoho z vašich blízkých. Co si songem chtěl sdělit?
Tohle je hodně ožehavé téma, ale abych to zkusil uvést na pravou míru…Není to o znásilnění v pravém slova smyslu, ale o holce, která přijde na casting na modelku a je z toho casting do do porna…A do konce života, to v ní zůstane, stejně jako na internetu. Hlavní poselství je varovat mladé dívky před tímto „nešvarem“.
Rozumím, navíc v kapele má většina členů dcery. Takže je to pro vás aktuální a poměrně citlivé téma. Další těžký téma si vložil do písničky Ztracení. Musím se přiznat, že od začátku mám z textu husí kůži. Je to pocta pro kamarády, kteří už s vámi nejsou?
Děkuji a ano, je to o našich dobrých, bohužel už zesnulých kamarádech, kteří si život vzali sami. Je to písnička, u které si na kluky vždycky vzpomenu, a to nejen když ji budu zpívat, ale i když ji uslyším. Snad by se jim líbila, doufám.
Určitě líbila. Mimochodem, zapalte brčka anebo svíčky je fakt geniální obrat. Hodí se k vám. Proč si myslíš, že by se měly šetřit slzy pod víčky? Není lepší dát emocím průchod?
Děkuji, jinak já brečím u každé dojemné „kraviny“ a to hlavně po brčku (smích), takže za mě ano – emoce je důležité ze sebe dostat. Tady ten obrat, byla spíš vzpomínka na kluky, kterých se to týká a věřím tomu, že kdyby mohli, tak by si přáli, ať radši hulíme brčka než brečíme.
Jasně, naštěstí už se pláč nevnímá tolik jako slabost. Brečet určitě může zvíře v kleci. A tak se jmenuje další písnička, která je o svobodě. Tak jako celý punk. Cítil si se někdy jako zvíře v kleci? Kdy se to zlomilo a začal si žít přesně podle toho, jak chceš?
Těch situací bylo asi více, svým způsobem jsem cítil jako zvíře v kleci už třeba na gymplu, nebo když jsem pak pracoval ve fabrice, nebo někdy v manželství. A kdy se to zlomilo? Těžko říct, snažím se žít svobodně, ale zase v souladu s určitými pravidly. Jinak asi se to zlomilo už v pubertě, kdy jsem čichnul k punku, koncertům, fesťákům atd. Kdybych měl, ale vypíchnout situaci, která by to nejlíp vystihovala, tak to bylo, kdy jsem s kapelou přestal na nějakou dobu hrát…. to jsem si takhle připadal nejvíc.
To muselo být těžké období, ale raději se k němu nebudeme vracet. Radši mi řekni proč deska vznikla ve studiu ExAvik. Proč zrovna tam?
Protože Pavel je nejlepší…Nahrávali jsme tam naše první album a byli jsme z toho unesení, druhé album jsme nahrávali jinde a byl tam značný rozdíl. Tak jsme měli porovnání a tím pádem i jasno, předpokládám a doufám, že se do ExAviku za Pavlem Bromem, zase brzo podíváme společně, tam něco vytvoříme.
Kapela VHS ve studiu s Pavlem Bromem.
Věřím, že i fanoušci by byli nadšení z dalších songů. Prozradíš něco z natáčení? Jak jste si to ve studiu užili?
Užili jsme si to náramně (smích).. Byly tam krásné, vtipné ale i poučné chvilky. Hudebníkům, kteří už natáčení zažili, bych to asi vysvětlovat nemusel, ale pro širší punkovou veřejnost….no dobře, tak prozradím, že jsme se párkrát napili alkoholu, někteří kouřili i ty brčka, ale jinak ve vší počestnosti, tak jak jistě všichni, co nás znají, dobře vědí…(smích).
Asi si to dokážeme představit….Deska vyjde na CD a na vinylu. Myslíš si, že v dnešní době mají vlastně cédéčka ještě místo u posluchačů nebo si je kupují jen sběratelé?
Určitě CD už nezaujímá takovou pozici, jako třeba před deseti lety a asi ano už je to spíše pro sběratele nebo pro fanoušky, kteří chtějí koupí podpořit kapelu.
Věřím, že vás budou chtít fanoušci podpořit. Osobně mám stále fyzické nosiče ráda. Nové platformy mě moc neberou a YouTube jsem “objevila” poměrně nedávno. Jak ty sám posloucháš hudbu? Dáváš přednost klasickým nosičům jako jsou cédéčka nebo moderním technologiím?
Já popravdě moc hudbu neposlouchám. Jinak jsem od mala hlavně rocker na walkmanu, pak discman, ale to už je dávno a samozřejmě už mi nefungují(smích). Teď doma chytrá televize. Jo a v autě, ale tam už nemám rádio na CD, tak musím přes flash disk. Ale, že bych dával něčemu přednost, to asi ne. I když vinyl na dobrém gramci je asi za mě nej.
Gramec je super, ale štve mě, že hned končí a musíš otáčet. Kde nejčastěji posloucháš hudbu? Doma, v autě nebo úplně někde jinde?
Nejčastěji asi v autě a pak v hospodě, když se sejde správná parta, jukeboxy mám rád.
Asi se shodneme, že poslouchat v autě krátí čas na cestě někdy to mí i terapeutické účinky. Jukeboxy jsou super. Taková připomínka minulosti, která ještě někde přežila do současnosti. Ale živý hudbě se asi nic nevyrovná. Chodíš na koncerty i jako posluchač?
Chodím moc rád, ale bohužel není na to úplně čas. Jelikož dělám na záchrance a tam se na víkendy či svátky nehraje, tak skoro všechna dovolená a volné víkendy padnou na čas s kapelou a dcerkou. Jinak to byl důvod, proč jsme kapelu založili, neměli jsme peníze a chtěli na muziku, tak jsme si řekli, že když budeme hrát, vlastně nemusíme platit vstup (smích).
Řekla bych, že tak to mělo víc kapel. Když jsme u koncertů, kde vás fanoušci mohou v nejbližší době vidět? Na kterou akci se osobně nejvíce těšíš?
Pár akcí tam bude, tady bych nejspíš odkázal na naše stránky www.vhpunk.eu nebo facebook, tam to je přehledný. A těším se na všechny, ale jinak v Praze Číro fest v Modrý Vopici, kde proběhne křest, tak věřím, že to tam bude velký a dobrý, samozřejmě letní festy. A na podzim oslava 20 let v Bunkru v Liberci – no máme se mi, i fanoušci, určitě na co těšit.
Na podzim oslavíte kapelní jubileum, jak si naznačil. Čeká vás teda oslava v podobě koncertu. Deska už je venku. Chystáte ještě něco? Co nějaká knížka nebo dokument o kapele?
To zatím úplně na pořadu dne není, ale kdo ví, třeba nás napadne nějaký takový projektík. Vše je hlavně o čase a taky financích…Bohužel.
Peníze vládnou světu. Chápu, že bez nich dneska nejde dělat ani punk. Nicméně povídá se s tebou dobře a řekla bych, že by čtenáře nebo diváky podobné rozhovory bavili i v jiném pojetí. Tak mě napadá – čtou vlastně punkáči? Čteš ty osobně? Myslím knížky, ne příspěvky na sociálních sítích.
Já teda moc ne, ale třeba když jsem ležel ve špitále, tak jsem za týden přečetl tři knížky – detektivky. Jinak v období 18-24 let jsem měl v oblibě „Buřiče“ Jack Kerouac, Bukowski atd.
Tak to by to tebe řekl asi málokdo. Když jsme u těch socek. Nepřijde ti, že díky nim a dalším modernostem se scéna mění? Je punk ještě pořád punkem?
Opět otázka, na kterou nemám jasnou odpověď. Doba se mění neustále, tudíž asi i punk, je to dobře? Zle? Kde je ta hranice? Pro mě je, byl a bude punk hlavně o lidech, tedy o punkáčích. Pak o určité svobodě, rebelii, extravaganci, hudbě… Ale si trošku pociťuju, že aspoň tady v našem regionu, moc mladých punkáčů po městech chodit nevidím, ale jestli za to můžou „socky“? Ať je to jak chce, za mě určitě škoda… Rád jsem se k nim, vždycky přidal.
